Autorka vystudovala kybernetiku a pedagogiku, publikovala v odborných časopisech na témata robotika a automatizované systémy řízení, spolupracovala na vývoji a nasazení medicínského software, pracovala v administraci komunikačních systémů a zdravotnického software ve fakultní nemocnici a krátce jako podpora krizového managementu zdravotní pojišťovny. V současné době publikuje v různých médiích, na příklad nejčastěji na janasimonova.blog.idnes.cz, ceskamedia.cz a neviditelnypes.lidovky.cz. Věnuje se především tématům politika, politologie, sociologie a zdravotnictví. Zoznam autorových rubrík: Politika, společnost, gender, rasizmus, poněkud pokleslé poznámky, Ekonomika a finance, Můj pes Attila a ti druzí, Súkromné, Nezaradené
Ve volbách na Slovensku s přehledem zvítězila levicová strana Roberta Fica SMER. Je to upřímný návrat k levici? Odklon od pravice a ne jen do středu, ale rovnou nalevo? Teď, po boji, se vyrojí spousty generálů, ale bohužel pozdě. Tedy pozdě pro pravici, která utrpěla porážku tak velkou, že slovenská vláda bude jednobarevná, což samo o sobě je katastrofou vždy, nehledě na to, zda povládne levice či pravice.
Tento příběh je z mého života z dob, kdy jsem studovala v Žilině a v létě v zimě chodila po okolních horách. Tentokrát jsem zavítala na sněhu a ledu, v mlze a vánici do Vrátné, vylezla jsem pod lanovkou na Chleb a četla jsem si na rozcestníku, kudy bude nejlepší, nejbezpečnější a nerychlejší sejít dolů. A vtom – pozor, pes … velikánský!
V Řecku se mezi sebou přetlačují dva tábory. Jeden, který těží z přebujelého molochu státu, a druhý, který podporuje moloch, potažmo tábor těch, co z přebujelosti molochu profitují. Jenom v Řecku?
Z událostí v Evropě by člověk odhadoval, že všichni občané mají jediný sen, a to pumpovat stále více peněz do řeckého dluhu, tak, aby Řecko splácelo dluh, možná jen úrok, leč jistinu nikoli, Německu a nakupovalo nepotřebný zbrojní arsenál z Francie a zároveň díky odporu k omezení vlastních občanů a nenasytného státního aparátu svůj dluh nadále přiživuje a vykrmuje do obřích rozměrů.
Chce-li se nám dnes přemýšlet nad budoucností Evropské unie, mohli bychom se vrátit k historii Svazu sovětských socialistických republik. Slovo „socialistický“ nehraje zásadní roli, v podstatě kdyby šlo o nějaký svaz kapitalistických republik nebo monarchií, bylo by to nejspíše totéž.
Právě jsem si přečetla, že prešovská zeď, postavená na ochranu obyvatel před nájezdy a odpadky Cikánů, jde k soudu. V ČR řešíme problémy, kdy tlupa secvičených Cikánů okrádá lidi v tlačenicích před obchody, na zastávkách a na podobných vhodných místech. Na zlodějskou skupinku dohlíží macho, kryje je a v případě problému zasáhne. Jeden takový případ zachytila nahrávka kamerového systému v pražském metru. Na nahrávce je ale také vidět nevšímavost a netečnost lidí, kteří záchrance nechali na pospas cikánskému bouchači, i když on proti okrádání spolucestujících zasáhl.
Naléhavě prosíme o pomoc!!! Včera v odpoledních hodinách se ztratil roční vodicí pes v předvýchově jménem Hugo. Ke ztrátě (či případnému odcizení) údajně došlo včera v odpoledních hodinách na Slovensku u Liptovského Mikuláše v Demanovské dolině nad jeskyní Svobody.
Není to tak dávno, co pan Krejčíř za asistence policie v klidu odešel s potřebnými doklady ze svého domu, společně navštíveného v doprovodu policistů. Stalo se tak krátce poté, co byl pan Krejčíř zadržen a hrozilo mu nějaké popotahování se soudy stran stylu jeho podnikání. Netrvalo příliš dlouho, než se připomenul, nicméně o návrat do ČR nestál. Netrvalo o moc déle, než se začal připravovat na možný návrat do ČR, samozřejmě po svém, po krejčířovsku.
Možná čin bratislavského střelce, o kterém od včerejška píší a mluví mnoho médií, byl šílený. Já si ale dovolím tvrdit, že to stejně tak mohl být čin zoufalý. Mimo to si dovolím oponovat v tom, že tento čin nemusel být projevem rasismu. Mohlo jít o vygradování nefungujících sousedských vztahů. Čili z jiného pohledu tvrdím, že kdyby tak jako postižená rodina žila jakákoliv jiná než romská rodina, mohly věci vzít stejný konec. Tudíž si nemyslím, že šlo o rasisticky zaměřený čin.
Vláda chce vytvořit rezervu povodňové solidarity a zároveň utáhnout opasky hasičům
Vzpomínka na stále se připomínajícího pana Jiřího Paroubka.
Docela mne překvapila snaha manažera Tvrdíka nechat si vypracovat analýzu od renomované americké firmy, kde se stala chyba, když tatáž firma zásobovala stranu evidentně irelevantními průzkumy dost dlouhou dobu na to, aby manažeři a vedoucí osobnosti strany padli z výsledku voleb překvapením na zadek. Bohužel asi pan Tvrdík padl rovnou na hlavu, protože se chystá i přes nepříjemně vysoký dluh vyjednat navýšení dluhu ve prospěch právě této firmy tím, že si u ní strana opět zadá analýzu následné situace a vysvětlení rozporu s očekávaným úspěchem oproti debaklu ve volbách.
I malý pes je pes, živé zvíře s vlastní povahou a živočišnými projevy. To by si měl uvědomit každý, koho napadne myšlenka pořídit si domácího mazlíčka pejska … aspoň táááákhle maličkéééého. Pes je jako malé dítě, na které musíte dávat pozor, starat se o jeho potřeby, stravu, zdraví a pohodu. Jenže dítě časem vyroste a dospěje, takže po deseti letech se stane vašim jakž takž soběstačným malým pomocníkem, kdežto pes se po deseti letech stane vašim stále závislým starým a možná i nemocným psem.
aneb To by byl pěkný nápěv, že pane zpívající právníku Ivo Jahelko …
Motto: Moudrost i hloupost jsou relativní pojmy ... a navíc ještě závislé na čase.
Motto: Statistika je nástroj, který dozajista nepatří každému do ruky.
Motto: Ve škole nás jako mnoho poznatků mylně učili, že člověk si během svého genetického vývoje ochočil psa. Nehledě na toto učení, v parku potkáváte zástupy lidí, ochočených svými psy, a občas potkáte psa, kterého ještě neochočil nikdo.
