Poslední dny se média předhánějí, čí redakce lépe naváže na úlovek TV Primy o nekompromisním sestřelení mazdy se dvěma pasažéry černým superbem s jedním šikovným řidičem.
Na takový kousek, jaký mazda provedla po ataku, by si totiž troufl opravdu málokterý kaskadér, na honorář nehledě. Kaskadérský kousek pana managera byl také bezchybný, ale nepatří na veřejné komunikace ani takový kousek, ani jeho autor, pokud se neváhá na nich takhle předvádět, respektive prosadit svůj zájem, či sdělit svůj názor. Ještě bych ráda sarkasticky připomněla, že u policie v USA se takové zastavení policejní hlídce ujíždějícího auta trénuje, ale na dálnici a v takové rychlosti nikdy neprovádí.
Podle toho, jak se kauza začala vyvíjet, snad každého muselo napadnout, že v superbu seděl někdo, kdo něco znamená. Jednak se zřejmě okamžitě našel právník, který je ochoten se kauzou zabývat a z viníka vytřískat, co se dá, jednak se po prvotním odsouzení akce jak představitelů policejních složek, tak psychology, tak redaktory médií, poznenáhlu začalo, jak bývá v Česku zvykem, jde-li o prominenta, mlžit ve stylu bylo-nebylo, ono se nedokáže, ono sice hrozí, ale jinak nehrozí, viník je vlastně super a zodpovědný chlap atd.
To je sice chvályhodné, že viník je zaměstnancem roku a nejlepší manager Prazdroje a že viník byl před sedmi lety vyhodnocen jako nejlepší a opět dary oceněn za svou práci zeleného anděla pro Radiožurnál. Jistě se brzy dozvíme, v čem dalším vyniká natolik, že ho i tamní okolí ocenilo a obdarovalo za jeho zásluhy.
Ale to vše je irelevantní k problému, o který jde veřejnosti, totiž o spravedlivé ocenění za sestřelení slabšího soupeře z dálnice do lesíka ve stylu nějaké akční počítačové hry. Takže je na čase tohoto prominenta ocenit a přiměřeně obdarovat i nyní, a to stylem položení jasné a stručné odpovědi na otázku, jak české právo a policejní aparát nahlíží na takové chování na dálnici, když jinak mnoho řidičů pocítilo, jak se nahlíží na jejich proti tomuhle prohřešku jen úsměvné kousky, kolikrát na cestě poslední třídy z hospody na chatu (na příklad oblíbený i neoblíbený herec Landovský s 0,2 promile alkoholu cestou autem někde mimo civilizaci).
Podle toho, jak byl muž hýčkán společností, je jasné, že je prominentní osobností, a tudíž ty možnosti se realizovat, jaké dostal, nedostane každý, byť by byl na jeho místě lepší. Je také jasné, že dary a ocenění nedostane jen tak někdo, zvláště jde-li o dary za nějaké povídání si s médii. Nicméně tohle opravdu dnes nikdo řešit nechce, snad s výjimkou právního zástupce postižené strany, který takhle bude lépe v obraze návrhu, kolik by si postižená strana mohla nárokovat odškodného za následné trauma, neschopnosti používat vozidlo v soukromém i profesním životě, a tudíž za osobní i společenskou újmu nedozírných rozměrů.
Pan nejlepší manager Prazdroje, kdyby plebsem tak moc nepohrdal a stál o to aspoň trošku si naklonit veřejné mínění, by si musel posypat hlavu popelem a omluvit se na sto způsobů posádce mazdy, kterou by dnes s největší chutí sestřelil nejen z dálnice, ale rovnou z povrchu zemského. A ještě něco – možná by ve volné chvíli mohl upřímně a s pokorou poděkovat andělům všech barev, že posádku sestřelené mazdy uchránili všeho zlého, a on, velký manager a zelený anděl se tak nestal dvojnásobným vrahem. Ostatně účinná lítost snižuje výši trestu, pokud to pan manager neví. Ale jestli si pan manager z titulu své výjimečnosti a nedotknutelnosti je jist, že trest nebude následovat, tak to potom pardon, pardon, nic jsem neřekla, ale abych si teda zcela nepokazila reputaci, tak bych si dovolila navrhnout, že by pro managery se budovaly zvláštní dálnice, kde by mohly vyniknout jejich managerské dovednosti, zejména pak v posuzování situace a následném jednání asertivita až za roh, rychlé uvažování, přesné triky, odstavení všech soupeřů a bystrý start vpřed se soupeři v kotrmelcích za zády.
Pro úplnost musím dodat, že ve veřerních TV novinách pan manager nad svým činem vyslovil lítost a slíbil omluvu a odškodnění poraženým, budou-li se s ním chtít sejít.
