V roce 2005, když krátce po svém zatčení pan Krejčíř při prohlídce své rezidence v Černošicích, kde asistoval týmu asi deseti po zuby ozbrojených a důkladně proškolených a vycvičených policistů, v klidu, s potřebnými doklady a za dozoru kamer odkráčel ze své vily vstříc svobodě, sotva kdo pochyboval, že to bylo nedopatření a že brzy padne znovu do zajetí českých ochránců zákona. To se spíš dalo očekávat, že padne do spárů českého podsvětí. Leč nestalo se ani to. Pan Krejčíř jasně prokázal, že nad policií i podsvětím je pánem on, nikoli opačně.
Sázky na dopadení elitního českého podvodníka a kontroverzního podnikatele nebyly vypsány. Široká veřejnost se ostatně nepodivila, že sázkové kanceláře nevypsaly sázky na to, zda a kdy bude znovu lapen. Všichni by sázeli na to, že lapen nebude, tak co by to bylo za hru … Sázet se dalo snad jen na to, kdy a kde se pan Krejčíř vynoří, kdy za ním v pohodě vycestují členové rodiny, kdy budou zbaveni obvinění a podobně. Sázkové kanceláře nicméně ani takovými sázkami raději neprovokovaly štěstí, vládu, ani tzv. paroubkovsky obyčejné lidi.
Jak šel čas, pan Krejčíř se se svou rodinou vynořil jakožto úspěšný a bohatý podnikatel v JAR. Sice zprvu pod jiným jménem, ale posléze byl ztotožněn, takže si mohl zplna hrdla užívat úcty toho, kdo dokázal elegantně přechytračit desítku speciálně vycvičených a proškolených a zřejmě i speciálně vybraných mužů ČP.
Krejčířova manželka později se synem odcestovala na zahraniční dovolenou., a tak se s panem Krejčířem se setkali v Dubaji, aby společně odletěli na Seychelské ostrovy. Odtud se později přemístili do JAR. Obvinění paní Krejčířové ze spoluúčasti na praní špinavých peněz bylo vzneseno tak, aby nekolidovalo s jejím bezproblémovým vycestováním. I tak byla později očištěna.
Jednoho dne se muži zákona a práva ČR vypravili spolu se Starkovým právníkem Kramaričem na jednání do JAR, kde se podle očekávání nás, obyčejných lidí, pan Krejčíř pohodlně zabydlel i se svou rodinou a požívá prý vážnosti bohatého a schopného podnikatele.
Po meetingu s panem Krejčířem, prospěšném zřejmě oběma, možná díky panu Kramaričovi třem stranám se všichni, samozřejmě vyjma pana Krejčíře a jeho příbuzných, úspěšně vrátili zpátky, aby české veřejnosti oznámili, že pohovořili a vše je OK. Protože bylo vše OK, mohli posléze být Krejčířova žena i její choť zbaveni nějakých dílčích obvinění.
Zpočátku byl český export značky Krejčíř v JAR evidentně přijat s povděkem a evidentně se hladce a bez problémů domestikoval. Kdo by si nevzpomněl na fotky, kde pan Krejčíř pod blankytně modrým nebem dovádí se svými dvěma psy, jejichž transport z ČR také proběhl hladce. Pro Krejčíře se tedy vše začínalo vyvíjet podle plánu. Zatímco volání „Vraťte nám Krejčíře!“ se tříštilo o hluché zdi českých pověřených lovců lebek, pan Krejčíř v JAR začal rozjíždět business ve svém, pro tamní podsvětí i policii, poněkud méně stravitelným stylem.
Pan Krejčíř nabídl známému tuningovému mágovi Gemballovi pomoc s vybudování jihoafrické franšízy jeho firmy. Problém je jen ten, že mu to podle svých slov sice nabídl, ale fakticky tuto nabídku učinil Krejčířův komplic a ještě ke všemu, co čert nechtěl, pod falešným jménem. A co vůbec už čert nechtěl, pan Gemballa na své návštěvě JAR zmizel, a co čert vůbec, ale vůbec nechtěl, jeho mrtvé tělo se později našlo a nález se nepodařilo ututlat.
Zdá se, že pan Krejčíř má pech na to, že kam vkročí, tam probíhají únosy jako z mafiánských filmů. Kolem únosu pana Uwe Gembally se točí ještě ten problém, že poté, co začátkem letošního roku se Uwe Gemballa ztratil v Jihoafrické republice, jeho firma Gemballa Automobiltechnik se na jaře dostala do likvidace.
Celý zamotaný případ kolem pana Gembally souvisel s panem Krejčířem ve zkratce takto: Jedním z Gemballových věřitelů byl i pan Krejčíř. Očekával totiž prý svoji finanční zásilku v automobilu, dodaném právě Gemballovou firmou. Jenomže ačkoliv auto dorazilo, finanční hotovost v něm nikoliv.
Zatímco v ČR si na Krejčířovy stopy nasazení muži prý lámali hlavy, odkud plynou peníze pro pana Krejčíře do JAR, peníze plynuly přes Německo. To je překvapení, co? Sázkové kanceláře by ani na toto nevypsaly sázku. To by si totiž tipl kdejaký trouba, že poplynou přes spřátelené Německo.
Pana Gemballu vzal čas, nebo čert, pan Krejčíř pro něj netruchlil a sestavoval s pilností kartářky a věštkyně budoucnosti z lógru a netopýřích kostiček seznam dalších lidí, kteří zmizí, tedy v nejhorším se zase najdou, ale to již budou na pravdě Boží, respektive v jídelníčku larev.
JAR není ČR, a tak se mužům tamního zákona podařilo tento seznam nalézt a ukořistit dříve, než všichni věštbou označeni zmizeli, i tak ale jako z udělání první ze seznamu již podlehl atentátu. To je pádný důvod toho, že věštby pana Krejčíře se plní, nebo přesněji někdo je z pověření pana Krejčíře příležitostně splní. Zdá se, že pan Krejčíř má v JAR spoluhráče a protihráče jiného kalibru, nežli měl v ČR. Zřejmě to cítil i on sám, proto zosnoval boudu na pojišťovnu i na prezidentskou milost, kterou si chtěl zajistit v ČR.
Jak víme, zatímco prezidentské milosti v ČR probíhají a mnohdy přinášejí opravdická překvapení, do kterých ale panu prezidentovi nikdo nemůže mluvit, ba ani nahlížet. Dotčená pojišťovna v JAR si ale pana Krejčíře pohlídala, pořídila si proti němu svědka a usvědčila ho z podvodu.
Český podnikatel Radovan Krejčíř údajně podvedl jihoafrickou pojišťovnu tím, že u ní uzavřel v říjnu 2007 dvě pojistky - životní pojištění na zhruba 31 milionů a pojištění pro případ vážné nemoci na téměř 12 milionů korun a následně svou vážnou nemoc prokázal pomocí zfalšovaných laboratorních vzorků.
Přirozeně pan Krejčíř obvinění odmítá s tím, že u této pojišťovny nebyl pojištěný, a navíc prý obvinění, které proti němu vznesl bývalý policista O'Sullivan, je třeba brát s rezervou. Mimochodem, pan Krejčíř předpovídá ve svém seznamu smrti také O'Sullivanovo úmrtí. Ve zmíněné pojistné kauze však přímo proti panu Krejčířovi svědčil urolog z Johannesburgu Marian Tupy. Přiznal, že kvůli podnikateli padělal lékařské záznamy a panu Krejčířovi naoko diagnostikoval rakovinu. Nyní pan Krejčíř na svém seznamu smrti předpovídá i jeho úmrtí.
Následně si pan Krejčíř přišel na 4,5 milionu jihoafrických randů (přes 11 milionů korun), které mu pojišťovna jako nárok uznala a vyplatila v červnu 2010. Jako prémii za rakovinu pan Krejčíř očekával milost prezidenta ČR, aby se mohl vrátit jako vítěz, vážený, bohatý a bezúhonný občan i se svou rodinou. Jak víme, paní Krejčířová je již od obvinění ze spoluúčasti na praní špinavých peněz očištěna.
Panu Krejčířovi jen trošku kalí vodu časopis Stern tím, že jej spojil s českým podsvětím a dokonce si dovolil ho označit za vládce českého podsvětí. Možná české podsvětí, veřejnost laická i odborná a dokonce i představitelé boje proti hospodářské i násilné kriminalitě volali uni sono „Vraťte nám Krejčíře!“, ale možná přece jen někteří, na jejichž hlasech opravdu velmi záleželo, se nepřidali, a tak pan Krejčíř mohl zůstat v JAR poměrně v pohodě, klidu a za stálého udržování penězovodu pro svůj pohodlný život a kontroverzní podnikání.
Pan Krejčíř je beze sporu člověk, ze kterého jde oprávněný strach, který, jak se jeví, ovládá podsvětí i vysoké politické kruhy všude, kde se zabydlí, a který snad má prsty v kdejaké nekalé činnosti významnějšího dopadu na renomé země. Zlí jazykové tvrdili, že renomé JAR není stran kontroverzního podnikání bůhvíjaké, ale nějací zlí jazykové podobně pomlouvají dokonce i ČR. Nechejme rozhodnout pana Krejčíře, kde si myslí, že bude ve svém businessu svobodnější a bezpečnější.
V JAR je mu nyní horká půda, protože evidentně překročil meze v této zemi tolerovatelné. Tak to je jistě co říct. A nejen to. Zajímavé je, že tamním politikům s ním došla trpělivost tak rychle. V ČR to trvalo daleko déle.
Podivný export Krejčíř už v JAR není vítán a zároveň volání z českých luhů a hájů „Vraťte nám Krejčíře!“ slábne, ba dokonce druhý a třetí hlasy dodávají „Nebo radši ne!“ Druhý hlas je ten, co se bojí samotného pana Krejčíře s jeho databázemi dlužníků a seznamy budoucích zmizelých. Třetí hlas je slabý hlas velké masy znechucených lidí, jimž nikdy nedocvakne, jak to ten Krejčíř vlastně dělá, že se nakonec se státní mocí vždy dohodne a odchází, případně přichází jako vítěz a středem.
Kdyby to nebylo tak vážné, bylo by docela zábavné sledovat, kde a pod jakou novou identitou se pan Krejčíř se svojí rodinou zase vynoří, jaký zajímavý business tam rozjede a kdy a kolik jeho partnerů v podnikání navždy beze stopy zmizí nebo podlehne atentátu, jehož původce se nedošetří. Znalci mu napovídají, ať zkusí Seychely nebo Kongo. Tak možná tam, nebo někde úplně jinde proslaví ČR, ale nejprve bude nutné rozkrýt jeho novou identitu a přihlásit se k němu jakožto k rodákovi z Českého Těšína a občanovi ČR.
Dokud bude ČR exportovat do světa Kožené, Krejčíře, Pitry a podobné kontroverzní podnikatele, těžko lze předpokládat, že civilizovaný svět se postaví za nás v boji o zrušení kanadských víz a těžko lze vinit Kanadu z toho, že se bojí každoročního exportu pár stovek Romů, zmanipulovaných jejich vlastními aktivisty za peníze z různých povedených fondů.
Vždyť tyto „dárečky“ kanadské úřady elegantně dokáží vrátit zpátky. Ale kontroverzní podnikatelé s manýry jako za dob raného kapitalizmu, kteří ekonomicky ovládají servis pro své právní jištění a dokáží kdykoliv měnit identitu, mizet a zjevovat se jako v Copperfieldově show, to je ten problematický export, který nám zavírá dveře do civilizovaného světa. Jestli by nebylo lepší řešení takové „dárečky“ zavčasu detekovat a soustředit v ČR, bezpečně uloženy za neprolomitelnými zámky … a zahodit klíče.
Foto perex: mediafax.cz
